Česká speleologická společnost ZO 6-11 Královopolská
Jeskyně v údolí Říčky a další
Příhoda se udála v neděli 1. 11. 1964. Tehdy inženýři Rosicko – Oslavanských dolů Ing. Rada a Ing. Příhoda vypracovávali investiční studii a investiční úkol na zpřístupnění Ochozské jeskyně a potřebovali v rámci této práce sestoupit na dno propasti Pětadvacítky v Labyrintu Ochozské jeskyně.
Od prvního dne, kdy jsme se jako začínající jeskyňáři seznámili s Ochozskou jeskyní a kdy jsme poznali nádheru její krápníkové výzdoby, nám bylo jasné, že naším prvořadým cílem musí být ochrana jeskyně tak, aby její krásy mohly poznat také další generace. Proto jsme brzy přistoupili k důkladnému zabetonování průlezu stranou od vchodu, který jsme původně považovali za objevitelský vchod, i ostatních problematických míst kolem vchodu.
V Ochozské jeskyni v jižní části Moravského krasu je od roku 1987 sledováno a počítačem zaznamenáváno množství a pohyb podzemních vod spolu se srážkami spadlými na povrch terénu. Hydrologický rok 2010 byl za celé období sledování na srážky nejbohatší. Spadlo v něm o 53 % více srážek než je průměr na jeden rok od začátku sledování. Nejvíce srážek spadlo v měsíci květnu, kdy pršelo mimo dva dny denně a suma srážek za tento měsíc byla 267 % z dlouholetého průměru.
Když jsme jako mladí vysokoškoláci začínali bádat v Moravském krasu a zejména v Ochozské jeskyni, zúčastňoval se našich akcí též kolega Josef Rusek. Jeho specialitou byla nepatrná, většinou jen 1 mm veliká zvířátka řadící se k primitivnímu bezkřídlému hmyzu (Apterygota). Svůj pohyb vykonávají chvostoskoci pomocí zvláštní vymršťovaní vidličky na konci těla sklopené pod tělo, pomocí níž se pohybují drobnými skoky. Odtud jejich název.
Je to původně fauna půdního ekosystému, která se ve dvou vlnách uchýlila do podzemí před měnícími se podmínkami žití na povrchu.
První únik do jeskyní se uskutečnil koncem třetihor v době nastupujících dob ledových, když země na povrchu začala častěji a dlouhodoběji promrzat, takže aktivní život v ní se stával nemožným. Těchto tak zvaných třetihorních reliktů však v Moravském krasu mnoho není.
Nepříjemnou skutečností hydrologického režimu Ochozské jeskyně jsou povodňové zátopy, jejichž důsledkem je obtížnost přístupu do jeskyně hned několik metrů za vchodem, kde voda vystupuje 140 cm nad dno chodby a vytváří asi 25 m dlouhé jezero. Tehdy je možné do jeskyně vstoupit pouze v rybářských kalhotobotách vytažených po bradu nebo v neoprenovém obleku.
