Příčiny povodňových zátop Ochozské jeskyně

Nepříjemnou skutečností hydrologického režimu Ochozské jeskyně jsou povodňové zátopy, jejichž důsledkem je obtížnost přístupu do jeskyně hned několik metrů za vchodem, kde voda vystupuje 140 cm nad dno chodby a vytváří asi 25 m dlouhé jezero. Tehdy je možné do jeskyně vstoupit pouze v rybářských kalhotobotách vytažených po bradu nebo v neoprenovém obleku.

img00004

Ve vstupní chodbě Hadici je spádová křivka dna podzemního toku prudší (na 175 m délky toku 3 m spádu), než je ve vzdálenějších částech jeskyně, kde na 100 m délky chodeb připadá spád 0,9 m. Proto většina z celkové délky 1000 m podzemního toku má torentilní charakter, kde k průstupu stačí normální nebo nanejvýše rybářské vysoké holínky. V nejzazších partiích ve směru proti podzemnímu toku ponorného Hostěnického potoka je však spád toku minimální a to pouze 1 m výšky na 250 m délky toku. To sebou nese tvorbu četných plytkých sifonů a polosifonů, které jsou vážnými překážkami pro četnější návštěvy nejzazších partií jeskyně pod ponory. Pro speleologickou činnost v těchto místech představuje nečekaný nástup vody vážné nebezpečí.

Zmíněná podponorová sifonální zóna souvisí s genezí jeskyně ageologickou stavbou vápenců, jejich lavice mají sklon asi 45 º. Jeskyně byla vytvořena zřejmě již v předmiocením období. Po ústupu poslední mořské zátopy byla jeskyně opět využita jako podzemní řečiště Paleohostěnického potoka, který jí protékal ke spodní erozní bázi v Hádeckém údolí, protékaném Hádeckou Říčkou. V důsledku zařícení širokého ústí jeskyně do údolí došlo ke kolapsu hydrologických poměrů jeskyně a při ztíženém odtékání vody z ní ke zvýšení sedimentační činnosti, která vedla k téměř úplnému zaplnění všech chodeb jeskyně štěrky, písky, jíly a splavenou spraší téměř ke stropu.

Ze zatopené jeskyně začala voda odtékat malými úzkými trativody a odplavovanými sedimenty je rychle zvětšovala. Hlavní odtok se pak soustředil na jeden z trativodů, jenž se postupně přetvořil v dnešní chodbu Hadice, v níž lze sledovat postupné fáze snižování odtokového trativodu od kruhových až oválných erozních freatických profilů při stropu či dokonce fragmentů samostatných horních chodbiček přes gravitační profily až po profily při současném dnu chodby s fasetami všesměrné tlakové eroze.

Podzemní tok tak postupně odplavoval jeskynní sedimenty až do úrovně dna Hadice, která do Hlavních dómů Ochozské jeskyně ústí jako chodba vysutá. Skalní dno Hlavních dómů zůstává tedy i nadále kryto 6-10 m mocnou vrstvou hrubých štěrků. Zpětnou erozí odplavuje podzemní tok jeskyni ucpávající sedimenty ze stále vzdálenějších míst. Tento geologický proces je ovšem velice pomalý a úsek jeskyně blíže ponorů se sifony ještě nezasáhl. Zde se uvolňují tak velké profily, jaké potřebuje protékající povodeň. Za velkých vodních stavů může činit průtok povodňových vod jeskyní odhadem více jak 2 m³/sec. Přesto po opadnutí vody zůstávají na mnohých místech profily tak malé, že jsou na hranici průleznosti.

img00021

Podle geofyzikálního průzkumu se skalní dno v Nové Ochozské chodbě nachází podobně jako v Hlavních dómech v hloubce okolo deseti metrů. Je tu tedy celý jeskynní profil vyplněn sedimenty a potok si uvolňuje cestu těsně pod jeskynním stropem. Partie jeskyně za Nouackhovým sifonem jsou vždy po inundaci pokryty čistým pískem až jemným kalem beze stop, takže první průzkumník, který tyto části Ochozské jeskyně navštíví, si připadá jako v nově objevených prostorách.

konec Nové Ochozské + Sifonová chodba

Hostěnický potok má před uzávěrovou stěnou slepého Hostěnického údolí dva ponory. Nejdříve se propadá v nadmořské výšce 371 m do ponoru I, jehož maximální jímací kapacita je okolo 70 l/sec. Část vody odtéká zřejmě ve směru výrazné tektoniky přímou nejkratší cestou k Hádeckému údolí, kde za vyšších vodních stavů část vyvěrá Hádeckou estavelou do povrchového řečitě Hádecké Říčky, a část naplňuje levobřežní trativody lemující povrchový tok Říčky a jimi dál krasovým územím k vývěrům pod Lysou. Tento odtokový směr od Hostěnického propadání I má zřejmě četná škrtící místa, která dovolí odtok maximálně 20 l/sec. Při stavu plného zahlcení ponoru pak zbývajících 50 l/sec se vzdouvá chodbou Sifonovou ke konci hlavní chodby Nové Ochozské, která v přímém směru vede k propadání II, a jí pak celou jeskyní až ke vchodu do jeskyně a dále ven do údolí Říčky.

Po zahlcení Hostěnického propadání I se další přítoková kapacita potoka odděluje a pokračuje ještě asi 70 m k propadání II (270 m n. m.) a tímto po překonání 34 m přes balvanité závaly přímo ke konci Nové Ochozské. Nad propadáním se pak někdy vytváří jezero hluboké až 3 m.

Inundace Ochozské jeskyně podzemním potokem tedy představuje přirozenou cestu odvodňování terénu kolem Hostěnic v jedné vývojové fázi posledního krasového cyklu.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*