Jak jsme zabezpečovali Ochozskou jeskyni
Od prvního dne, kdy jsme se jako začínající jeskyňáři seznámili s Ochozskou jeskyní a kdy jsme poznali nádheru její krápníkové výzdoby, nám bylo jasné, že naším prvořadým cílem musí být ochrana jeskyně tak, aby její krásy mohly poznat také další generace. Proto jsme brzy přistoupili k důkladnému zabetonování průlezu stranou od vchodu, který jsme původně považovali za objevitelský vchod, i ostatních problematických míst kolem vchodu.
Je známo, že návštěvností jeskyní mimo vybudované chodníky a prolézáním zvláště nízkých nebo úzkých chodeb trpí a je nenahraditelně poškozována krápníková výzdoba v jeskyních a po čase i zcela zničena, jak dokumentují příklady i přímo z Moravského krasu.
Abychom tomu předešli, dodržujeme důsledně opatření, že při pohybu v jeskyni mimo chodníky se může pohybovat obezřetně jen malá skupina v zástupu přesně po trase, kterou určuje vpředu jdoucí člen dobře znající danou část jeskyně. Další vzadu jdoucí člen může pohyb skupinky sledovat a v případě nutnosti upozornit např. na nebezpečí uražení krápníku přilbou apod. Tím se uchrání nejen krápníková výzdoba, ale i původní sedimenty mimo trasu pohybu.
O nebezpečí nevratného poškození jeskyně psal už J. Wankel v Bilder aus der Mährischen Schweiz und ihrer Vergangenheit (1882) poměrně nedlouho po objevu Ochozské jeskyně a po proražení vstupního vchodu (1840). Jeskyně byla tehdy uzavřena dřevěnou bránou, která byla několikrát vyvrácena vodou protékající za vysokého stavu vody jeskyní a vyvěrající vchodem ven do údolí. Ani když dal hrabě Bubna později jeskyni uzavřít železnou mříží, nebyl problém uzavření jeskyně uspokojivě vyřešen. Proto už tehdy Wankel důrazně vyzýval k důkladnému zabezpečení jeskyně.
Jeskyni však mohli v dalším období volně navštěvovat individuální turisté, když koncem 19. a začátkem 20. století bylo možné si klíče od jeskyně vyzvednout v hájovně. To jistě k ochraně krápníkové výzdoby nepřispělo.
V rámci úpravy chodníku vzala za své i část krápníků u „Kužele“, jak to uvádí Burkhardt a dokumentuje to pohledem z „Křížovy vyhlídky“ nad „Hradiskem“ na uvedenou krápníkovou skupinu. Krápníky, které stály v cestě chodníku, byly dle Burkhardta odvezeny do Německa, kde byly umístěny u vily v Postupimi. Zde pak vzaly za své při bombardování koncem 2. světové války. Také 8 m dlouhá „Velká Ochozská záclona“ na konci Hlavních dómů byla na konci války střelnou zbraní poničena a zkrácena. To jsou příklady svědčící opět o tom, že ne všichni mají stejný poměr k ochraně přírody jako naše výzkumná skupina.
Od zahájení výzkumu naší skupinou se několikrát stalo, že zámky na bráně ve vchodu do jeskyně byly uřezány a i když byly ihned nahrazeny a uzamčení pojištěno pomocí řetězů s dalšími zámky, tak se nezvaní návštěvníci snažili prořezat část mříže brány a vniknout do jeskyně. Na výzvu v tisku o pomoc ke kvalitnímu zabezpečení vchodu se tehdy přihlásilo učňovské středisko Pozemních staveb v Brně (F. Molík), které jako vzorovou práci s učni zdarma nejen dobře opravilo stávající bránu, ale vyrobilo také 2. velmi kvalitní bránu, kterou nedaleko za starou po vyzdění zárubně osadilo na místo. Jeskyně tak získala 6. 9. 1964 mnohem kvalitnější zabezpečení. Tato brána slouží svému účelu dodnes.
Problém s vodou při opravě vchodu a vyzdívání zárubně v letní době, kdy se vody Hádeckého potoka pravidelně ztrácejí ve výše ležících ponorech do podzemí, jsme vyřešili dovozem vody na povozu taženém koňmi díky občanu z obce Ochoz.
Od roku 1967 do 1977 byla jeskyně v nájmu a v užívání Moravského muzea, které jeskyni dočasně zpřístupnilo veřejnosti a jeskyni pomocí el. agregátu osvětlilo. V těchto letech jsme prováděli výzkum v jiných jeskyních, v jiných oblastech Moravského krasu i v jiných krasech (Květnice, Lažánky, Jihoslovenský kras aj.), protože výzkum v Ochozské jeskyni nebyl možný. Když byla po požáru provozní budovy u jeskyně činnost Mor. muzea v jeskyni ukončena a jeskyně vrácena naší skupině k dalším výzkumům, byl zjištěn úbytek krápníkové výzdoby mezi Lustrem a Nouackhovým sifonem ulámáním při neopatrném narovnání se lezce a zamazání sintrů od overalů po prolézání plazením v nízkých partiích Nové Ochozské.
V letech 1988-1990 byl pak námi důmyslně zabezpečen také horní vchod do jeskyně. Tím vyvrcholilo, kromě zavedení přesné evidence osob a jejich činnosti v jeskyni, ochranářské zajištění jeskyně.
Přes všechny uvedené problémy a poškození krápníkové výzdoby má jeskyně stále jednu z nejbohatších a nejrozmanitějších forem výzdob v Moravském krasu. Aby v podvědomí veřejnosti zůstaly krásy jeskyně i nutnost ochrany její krápníkové výzdoby umožňujeme 2x do roka návštěvu jeskyně za doprovodu zkušených speleologů. Při těchto osvětových akcích je dáván při odborném výkladu důraz právě na ochranu přírodních krás této lokality.
PH
