Sčítání netopýrů

Ve čtvrtek 2. 3. proběhlo v jižní části Moravského krasu sčítání netopýrů. Této sčítací akci se tedy Ochozská jeskyně vyhnout nemohla. V Hostěnicích se potkáváme s doktorem Bartoníčkem a společně s jeho kolegy vyrážíme k jeskyním. Rozdělujeme se na dvě skupiny. První vyráží sčítat do Labyrintu a druhá obejít ostatní jeskyně v okolí. V zádech máme štáb České televize, který pečlivě natáčí každý náš krok do večerních zpráv. Po průchodu a sečtení netopýrů v Labyrintu se přesouváme ke spodní bráně. Zde se potkáváme s druhou skupinou a pak již společně postupujeme do Hlavních dómů neustále následováni štábem ČT. Na konci akce jsme se dopočítali nějakých pěti set netopýrů, přičemž většinu z tohoto počtu tvořili Vrápenci. V Hadici se povedlo najít i vzácnějšího Netopýra černého. Podle doktora Bartoníčka je oproti minulým letům drobný nárůst populace. Tuto situace jsme nejlépe viděli v Balvanitém dómu, kde jich byla spousta.

Netopýr černý
Sčítání netopýrů v Hlavních dómech

 

Reportáž z televize na iVisílání ČT (16min)

Jaro na Ochozské a chodba Záclonková

Jaro bylo především o dvou akcích a to 24. 2. a 12. 3. Během těchto návštěv došlo k monitorování podzemního toku a sledování zvodnění v jeskyni. V sondě ve Zkamenělé řece bylo zjištěno sesutí kamenného bloku z levé části sondy, který byl předtím mylně považován za liťák. Kámen o rozměrech 80x90x30 cm tedy blokoval vstup do Užovky. V rámci druhé akce bylo pořízeno i video dokumentující průstup Ochozskou za povodně.

Pak jsme se dlouho do jeskyně z časových důvodů nedostali. Abychom měli vše připravené a mohli pokračovat Užovkou dál, proběhla jedna akce již ve čtvrtek večer, kdy jsem s Kučou šel zlikvidovat sesunutý kámen v sondě. Bohužel se zjistila neočekávaná věc. Sonda je stále pod vodou. Tedy spíše objevitelský průkop a nejnižší místo Užovky. Zdárně jsme sice kámen zlikvidovali, však plány na víkend se zhroutily jako domeček z karet. Bylo jasné, že práce na Zkamenělé řece jsou pasé, proto musel vzniknout plán B.

V sobotu ráno jsme se sešli Béďa (já), Laďa, Glum a Vojta na parkovišti v Hostěnicích. Naše kroky vedly k Hornímu vchodu a přímo do Labyrintu Ochozské jeskyně. V Balvanitém dómu nás čekala práce a to na zpřístupnění chodby Záclonkové. Tato chodba byla někdy okolo roku 1985 zavalena. Zavalil ji jistý geodet Karvánek, při měření Labyrintu. Přes několik velkých shozených kamenných bloků se už do ní nedostal, proto směr chodby „odhadl“, čímž se zmýlil asi o 40°. Od té doby chodba zůstala uzavřena. Věděli jsme, že vstup je kolem velkých kamenných bloků, které z bezpečnostních důvodů podpírala výdřeva, z které zůstalo do dneška jen torzo. Začali jsme tedy výměnou a kompletním předěláním starých kůlů. Po chvíli vznikla nově vydřevená cesta ke kamenné ucpávce. Dalším úkolem bylo odstranění kamení blokujícího vstup. Měli jsme půjčené vybavení od kolegů ze ZO 6-26 (především od Kuče) a tak to zase nebyla tak úmorná práce. No a po nějaké chvíli šel z chodby poslední kámen a my viděli do pokračování úzké uklánějící se chodby. Bylo jasné, že už již nic nestojí v nahlédnutí do tak dlouho uzavřené chodby.

Chodba Záclonková
Jezírko v chodbě Záclonkové

Na průzkum jsem vyrazil s Laďou. Laďa šel první a já ho po chvíli následoval. O pár metrů níže byla první zkouška. Bylo zapotřebí projít úzkou škvírou mezi několika kamennými bloky. Dolu to šlo, že to bude obtížné nahoru, to byla věc jiná. Po proplazení tímto místem jsme skončili na obrovském kameni s výhledem do chodby Záclonkové. Trochu jsme se divili proč chodba, když její rozměry připomínaly větší dóm, ale to před námi byl již další oříšek jak slézt dolů zhruba třímetrový stupeň. Po zhodnocení situace a rekognoskaci chytů jsem usoudili, že to půjde. Sešplhali jsme tedy dolů a prošli se chodbou, ve které se zastavil čas před několika lety. Leželo tu staré vědro, o kus dále kýbl naplněný ještě částečně hlínou. Při cestě chodbou jsme zjistili, proč zrovna chodba „Záclonková“. Zhruba uprostřed chodby je jezírko nad nímž se honosí dvě nádherné záclony. Pokračovali jsme dál, na konci chodby v čelbě zabodnutý roxor, jakoby tu průzkum skončil teprve včera. Po chvíli kochání vyrážíme zpátky, aby o nás Glum s Vojtou neměli obavy. Cesta šla až na již zmíněné místo skvěle. Nakonec jsme oba s Laďou vylezli do Balvanitého dómu a v průzkumu chodby nás vystřídal Vojta s Glumem. Po průzkumu chodby balíme vybavení a s dobrým pocitem znovu zpřístupnění opouštíme jeskyni.

Neděle 22. 5. byla spíše o opravování a mazání vrat sklípku. Však i v neděli došlo na jeskyni. Měl jsem k ruce pár kamarádů a tak jsme přemístili deponii ve Zkamenělé řece, odtransportovali rozbitý kámen a v neposlední řade upravili odtok skapových vod ze staré sondy. Nyní máme vše připravené na další práce, však bude muset přát počasí.

Od severu k jihu až do Pětadvacítky

Sobotní ráno pátého července mě probudil déšť. Bylo mi to celkem jedno, neboť jsem měl v plánu strávit celý víkend v jeskyních. Než jsem nabalil overal, výstroj a jídlo bylo po dešti. Celkem za hezkého počasí jsem si to šinul na parkoviště, tam na mě čekal Pavel M. Společně jsme vyrazili na sever krasu, přesně k základně Ditrich, kde jsme se měli potkat s Pavlem U. (ZO 6-19) a Láďou. Cesta nám utekla rychle. Dobrodružství mohlo začít!

Celý článek Od severu k jihu až do Pětadvacítky

Příhoda v „Pětadvacítce“ po zemětřesení 1964

Příhoda se udála v neděli 1. 11. 1964. Tehdy inženýři Rosicko – Oslavanských dolů Ing. Rada a Ing. Příhoda vypracovávali investiční studii a investiční úkol na zpřístupnění Ochozské jeskyně a potřebovali v rámci této práce sestoupit na dno propasti Pětadvacítky v Labyrintu Ochozské jeskyně.

Jícen Pětadvacítky v Balvanitém domu v roce 2000
Jícen Pětadvacítky v Balvanitém domu v roce 2000

Celý článek Příhoda v „Pětadvacítce“ po zemětřesení 1964