Biospeleologický revizní výzkum chvostoskoků (Collembola) po 50 letech v Ochozské jeskyni

Úvod

Když jsme jako mladí vysokoškoláci začínali bádat v Moravském krasu a zejména v Ochozské jeskyni, zúčastňoval se našich akcí též kolega Josef Rusek. Jeho specialitou byla nepatrná, většinou jen 1 mm veliká zvířátka řadící se k primitivnímu bezkřídlému hmyzu (Apterygota). Svůj pohyb vykonávají chvostoskoci pomocí zvláštní vymršťovaní vidličky na konci těla sklopené pod tělo, pomocí níž se pohybují drobnými skoky. Odtud jejich název.

Je to původně fauna půdního ekosystému, která se ve dvou vlnách uchýlila do podzemí před měnícími se podmínkami žití na povrchu.

První únik do jeskyní se uskutečnil koncem třetihor v době nastupujících dob ledových, když země na povrchu začala častěji a dlouhodoběji promrzat, takže aktivní život v ní se stával nemožným. Těchto tak zvaných třetihorních reliktů však v Moravském krasu mnoho není.

V podmínkách Moravského krasu jsou více zastoupeny glaciální relikty, které žily v předpolí ledovců a na území Moravského krasu se dostaly před postupujícím Alpským ledovcem a severským kontinentálním ledovcem. Po ústupu tohoto evropského zalednění se studenomilná část půdní fauny uchýlila před oteplováním do jeskyní. Pro svůj život vyžadují tito živočichové celoročně konstantní teplotu 7-8 °C a vysokou vlhkost vzduchu 97-100 %. Podle afinity k jeskynním podmínkám žití je označujeme jako troglobionty, žijí-li pouze v jeskyních. Některé druhy jeskynní biotop upřednostňují, ale nežijí v něm výlučně, najdeme je i v půdě na povrchu. Ty označujeme názvem troglofilové. Druhy žijící přednostně na povrchu, které se do jeskyní dostaly pasivně třeba ponorným tokem, označujeme jako trogloxeny. Ty jeskynní biotop nevyhledávají, ale jsou v něm schopny dosti dlouho aktivně žít.

Historie výzkumu

Chvostoskoky Moravského krasu se v rané minulosti významně zabýval v letech 1857-1858 Jindřich Wankel, který zde popsal několik nových druhů. Po něm s odstupem cca padesáti let to byl Karel Absolon, který v letech 1899-1907 sbíral a nalezl v Moravském krasu další druhy, jejichž počet se zvýšil z deseti na čtyřicetpět.

Shodou okolností se další sběry kolegy Ruska v Ochozské jeskyni a i jinde v Moravském krasu uskutečnily za dalších padesát let. V Ochozské jeskyni to bylo v měsících V., X.a XII. 1957, V.,IX. 1958 a IV. 1960. Tyto výzkumy byly daleko důležitější než diplomová práce, kterou bylo uzavřeno vysokoškolské studium. Kolega prof. Rusek se půdní zvířeně a zejména chvostoskokům věnoval celoživotně v AV ČR a stal se světově uznávaným expertem na systematiku této živočišné skupiny. V Ochozské jeskyni bylo při těchto sběrech nalezeno 15 druhů a v celém Moravském krasu 31 druhů chvostoskoků.

Biologie chvostoskoků

O jejich nárocích na životní podmínky již bylo řečeno shora. Jejich život nese všechny znaky ovlivnění temnostním podzemním biotopem na němž žijí.Jejich habitus odpovídá těmto životním podmínkám: ztráta pigmentace způsobila, že jsou většinou bílí, rozvinuly se orgány na vnímání vlhkosti, celoročně konstantní podmínky ve všech ohledech způsobily vymizení periodičnosti rozmnožování.

Chvostoskoci se živí v jeskyních tím, co se tam dostane z povrchu. Jeskynní ekosystém je systém závislý na ekosystému povrchu, kde je dostatečně velká síla producentů transformující fotosytésou energii sluneční do organické hmoty. Chvostoskoky v jeskyních najdeme nejčastěji na trouchnivějícím dřevě splaveném z povrchu, na hladině sintrových jezírek, kde sbírají organizmy povrchové blanky jako jsou prvoci, hyfy hub a bakterie. Méně často najdeme chvostoskoky na stalagmitech, kde sbírají splavené drobné organické zbytky z půdy, bakterie a drobné živočichy. Také organismy žijící na netopýřím guanu jsou pro chvostoskoky vítaným zdrojem potravy.

Rozšíření chvostoskoků po Ochozské jeskyni

V letech 1957-1960 sbíral prof.Rusek chvostoskoky v Hlavních dómech na ztrouchnivělém dřevě v místě tehdejší pozice odpočinkového stolu (a též na něm), na dřevě nahoře nad Odpočívajícím beránkem a jinde ležících zbytcích kolem Smuteční vrby a zejména za ní, kde se ještě v roce 1955 při našem prvním příchodu na lokalitu vyskytovaly zbytky po palandě se slámou z období úkrytu obyvatel před frontou v dubnu 1945. Nejzazším místem sběru ve směru proti vodě byla Zadní kaple v Nové Ochozské chodbě za Křížovým sifonem.

Nejvíce a to 10 druhů bylo nalezeno na vzorku ztrouchnivělého dřeva z Hlavních dómů, kde nejpočetnějším druhem byla Folsonia listeri počtem 333 ks ve vzorku. Nejméně bylo nalezeno na dřevěném stole, pouze 2 druhy. V Zadní kapli bylo nalezeno 5 druhů a v úseku mezi Hlavními dómy a Labyrintem 6 druhů, z nichž druh Folsonia candida byl vůbec nejpočetněji zastoupeným druhem počtem 839 ks ve vzorku (RUSEK 1972).

Ekologická katastrofa?

Někdy kolem roku 1995 zorganizoval vysokoškolsky kvalifikovaný pracovník (geolog) správy CHKO MK vyklízecí brigádu „ochránců přírody“, aby jeskyni vyčistili od staré elektroinstalace. Při té příležitosti bylo z jeskyně vyneseno staré trouchnivějící dřevo na které narazili včetně dvou jimi stržených schodišť s bočnicemi a stupnicemi. Jistě plné chvostoskoků! Dopad tohoto nerozumného počinu na troglobiontní faunu Ochozské jeskyně (Collembola, Acarina) není znám. Doufejme, že právě probíhající revizní výzkum současného stavu fauny nepotvrdí její zásadní zdecimování.

Hustota osídlení jeskynního biotopu není vůbec srovnatelná s poměry na povrchu terénu. Pro nedostatek potravy jsou troglobionti po jeskyni a v navazujících mikrokavernách a puklinách silně rozptýleni.

Způsob sběru chvostoskoků

Individuální sběr pomocí nasávání exhaustorem je málo účinný a preferuje více větší a tedy viditelnější druhy. Efektivní sběr spočívá v několikaměsíční exposici substrátu vyhledávaného chvostoskoky, následném přenesení do laboratoře a postupným vysycháním nutit faunu substrát opustit.

vyzkum_chvostoskoku

Současný stav revizního šetření

Na podzim roku 2009 jsme s kolegou prof. Ruskem instalovali na čtyřech místech Ochozské jeskyně po čtyřech váčcích se sterilizovaným listovým substrátem. V průběhu roku 2010 proběhne 4x odběr z každého místa a vzorky budou zpracovány v laboratoři v Českých Budějovicích.

Revize chvostoskoků v Ochozské jeskyni po padesáti letech ukáže změny v jejich společenstvu jak z hlediska druhového tak početnosti.

Jan Himmel

Literatura

Rusek J. (1970): Jeskynní zvířena Moravského krasu. In: Absolón K., Moravský kras 2, pp. 308-310. Academia. Praha
Rusek J. (1972): Die Collembolen-Fauna der Höhlen des Mährischen Karstes. Věstník Československé společnosti zoologické, sv. XXXVI, č.1-1972, 54-72

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*