(malé curriculum vitae jeskyňáře očima kamaráda)
Slávek je věcný a nemá rád chvástavá slova ani ve speleologii. Dovol mi však Slávku krátce se ohlédnout vzad a vzpomenout na některé chvíle, které jsme spolu prožívali.
Speleologii se Slávek začal věnovat již ve svých 16 letech v roce 1961. Vyučený soustružníkem pracoval v ZKL v Brně jako mistr soustružnického výcviku učňů v podnikové škole.
Jeho domovským krasovým územím byl Moravský kras. Své první jeskyňářské kroky vedl spolu s Janem Přibylem do severní části krasu do oblasti Vintoků nedaleko Ostrova u Macochy. Později přešel do jižní části Moravského krasu a zúčastňoval se dění okolo Ochozské jeskyně.
Na Říčkách se tehdy podílel na pokusu o prolongaci v jeskyni Jezevčí. Často jsme tu byli jen my dva a noc romanticky strávili stočeni mezi dvěma hřejícími ohništi na vyvážce před vchodem, abychom ráno mohli hned znovu pokračovat.
V období, kdy Slávek pracoval jako správce rekreačního objektu ZKL na Rejvízu, věnoval se krasovému území v oblasti Dolní Lipové a Vápenné, kde studoval zejména hydrologii tohoto území mimo jiné i v zajímavé jeskyni Rasovně.
Slávek se mimo akcí v Moravském krasu zúčastňoval též činnosti na našich expedicích.
V roce 1974 jsme zorganizovali velkou speleologickou expedici do krasového území Padiš v rumunském pohoří Apusseny, jíž se zúčastnila i řada speleologů z jiných skupin v Moravském krasu. Cílem akce bylo uskutečnit první československý průstup velkou ponorovou jeskyní Cetatile Ponorului. V době konání akce, kdy v důsledku enormních srážek a následné povodňové vlny zůstalo v jeskyni odříznuto devět kolegů, byl Slávek jedním z mála, kteří si zachovali chladnou hlavu a aktivně se podílel na organizaci záchrany kolegů v jeskyni. Po opadnutí povodňové vlny byl jedním ze tří, kteří se odvážili do jeskyně znovu vstoupit a zachránit hlavní část lezeckého materiálu, který tam po záchraně kolegů při velké vodě zůstal.
Slávek se zúčastnil většiny z jedenácti expedičních průzkumů tehdy nejhlubší propasti Československa Barazdaláše na Silické planině v Jihoslovenském (dnes Slovenském) krasu, kterou naše speleologická organizace v letech 1959–1974 zkoumala. Zde měl na starosti mimo jiné instalaci a péči o provoz telefonního propojení různých částí propasti mezi sebou a s povrchem. Staral se též o instalaci a provoz elektrocentrály a spouštěcího vrátku do první vertikály propasti. Spojení včetně činnost vrátku fungovaly vždy perfektně.
Ze zahraničních akcí lze dále uvést účast Slávka na čtyřtýdenní expedici do několika řeckých a jedné rakouské (Lurgrotte) jeskyně v roce 1988.
V roce 2008 byl Slávek členem šestičlenné expedice našich členů do Chorvatska na ostrov Rab do Loparského krasu, kde obětavě provedl hypsometrická měření z vratkého malého nafukovacího člunu jezírka cenotu Jamina a spolu s dalšími zde provedl čerpací zkoušku vody tohoto cenotu, což vedlo k možnosti vypočítat rozlohu hladiny volné vody za sifonem v neznámých jeskyních, přivádějících sem po srážkách vodu z povrchu od ponorů.
V letech 1974–1977 po objevu Královy jeskyně na Květnici u Tišnova tišnovskými nimrody Slávek spolupracoval při mapové, fotografické a filmové dokumentaci této jeskyně i při zaučování tišnovských zájemců do tajů speleologie.
Ale hlavním krasovým územím, které má Slávek stále nejraději, je Ochozská jeskyně a její hydrografický systém podzemních odtoků v jižní části Moravského krasu. Pisatel těchto řádků si vzpomíná, jak v době, kdy jsme zde teprve začínali se systematickými hydrologickými výzkumy, jsme jednou spolu měřili průchod stopovací látky vývěrem Hádecké estavely a proto se utábořili k dlouhodobému pozorování jen několik metrů od vývěru a po deseti minutách měřili průtok. Já měřil do jedné hodiny po půlnoci, Slávek od jedné do rána, ale ve 4 hodiny mne vzbudil takový rámus kosů, že na další odpočinek spánkem nebylo ani pomyšlení. Vždyť nebylo skoro slyšet vlastního slova!
Později po roce 1985 během studia hydrologie podzemních vodotečí jižní části Moravského krasu Slávek spolehlivě zajišťoval většinu terénních měření a případný sběr vzorků. Jemu lze děkovat za dosažené výsledky v tomto oboru.
V Ochozské jeskyni se Slávek spolu s dalšími v roce 1989 zasloužil o průzkum podzemního povodňového toku Hostěnického potoka v koncových partiích chodby Nové Ochozské v chodbě Sifonové. Tehdy bylo dosaženo neustálým odčerpáváním vody a odstraňováním bahna v koncovém III. sifonu nejvzdálenějšího místa proti směru přítoku povodňových vod, jakého bylo kdy dosaženo.
V Ochozské jeskyni se Slávek podílel na řadě dalších činností, z nichž nejzávažnější byl a je od roku 1987 kontinuálně pokračující dlouholetý odborný karsologicko–hydrologický výzkum pohybu infiltrovaných vod ze srážek, který se jako pravá podzemní voda v jeskyni představuje jako voda skapávající z krápníků.
Během své speleologické činnosti působil Slávek na nové začínající členy jako vzor jeskyňáře a předával jim své zkušenosti. I v tom je jeho zásluha! V posledních letech při dnech otevřených dveří Ochozské jeskyně se Slávek při odborných výkladech pro veřejnost nadále podílí na osvětové činnosti.
Milý Slávku,
k Tvému životnímu jubileu Ti všichni gratulujeme a děkujeme za Tvou obětavost při našem společném poznávání tajů krasových jevů a přejeme Ti hodně dalších radostných chvil mezi námi.
JH