Nejenom v současných podzimních dnech roku 2012, ale již od července roku 2011 trvale slábne skapová aktivita vod, které se v důsledku atmosférických srážek na povrchu vsakují do podzemí, cestou rozpouštějí vápenec a po puklinách míří do hlubin. Cestou na některých místech narazí na krasové dutiny, které překonávají skapem ze stropu, při čemž dochází k chemickým změnám v roztoku vcezené vody a sráží se rekrystalisovaná hornina ve formě krápníkových útvarů.
Voda pak pokračuje směrem do hloubky tak dlouho, až narazí na hladinu spodní vody vyplňující pukliny a jeskyně a odtéká nyní již ve směru více horizontálním ke krasovým vyvěračkám a opět na povrch. Tato zóna ukončená prameny je významnou zásobárnou pro koloběh vody v přírodě, pro potřebu člověka i jeho zemědělské produkce.
V Hlavních dómech Ochozské jeskyně měří již 25 let naše organizace právě skapovou aktivitu krasem infiltrovaných srážek, které označujeme jako spodní odtok. V posledních třech letech byly však zaznamenány mimořádné poměry.
Rok 2010 se vyznačoval nejvyššími srážkami (858 mm) za celé sledované období, kdy tomu odpovídalo zvýšení spodního odtoku, který byl o 246 % vyšší než činil průměrný roční odtok ze všech měřených let. Důsledkem v jeskyni bylo nejen několik velkých povodňových záplav, ale i to, že začala téci voda i ve dvou výše ležících chodbách, ve kterých několik staletí již netekla a zanesla drobnou náplavou stalagmitickou krápníkovou výzdobu, kterou dříve vytvořila. Více „Ozvěny klimatických změn i v Moravském krasu?„.
Hned na to následoval pravý opak, který se plně promítl do období roku 2012. Ke konci předcházejícího roku byl již srážkový deficit 97mm, což představuje srážkovou ztrátu za jeden a půl měsíce. Pád kapek vody v jeskyni stále slábnul a neměl ani žádné oživení v jarních měsících, které jsou z hlediska dotace vláhy do podzemí nejvíce rozhodující z celého roku. V letních měsících nebylo přímým pozorováním v jeskyni vidět spadnout jedinou kapku. Zatím co v roce 2010 steklo do podzemí z jednoho metru čtverečního povrchu terénu nad jeskyní celkem 177,4 litrů , bylo to nyní jen 0,91 litr tedy 195× méně.
Toto nezvyklé sucho na podzemních vodách v krasu způsobilo rychlé vysychání všech kaluží, tůněk, polosifonů i sifonů na hlavní chodbě jeskyně směrem pod Hostěnická propadání, čehož mohli dosytnosti využít mladí členové k seznámení se s nejvzdálenějšími místy jeskyně tímto směrem a zejména pak s koncovým třetím sifonem chodby Sifonové.
V důsledku poklesu hladiny a snížení zvodnění nejspodnější hydrografické zóny v Moravském krasu přestala v červenci 2012 vytékat voda z prvního vývěru Říčky a všechen velice slabý stálý přítok stačil odtékat trativodem ke spodními druhému vývěru. O hlavním vývěru Říčky se tradovalo již od dob krasového badatele doktora M. Kříže, že nevysychá ani v nejsušších letech. Z toho je zřejmé, jak extrémně chudý pro podzemní vody byl rok 2012.
V oblastech ohrožených suchem nazývají takovéto intermitující prameny občas nečinné podle většinou následující neúrody jako prameny hladové (Hungerquelen). Může to věstit i pramen krasové Říčky? Jsou takováto léta mimořádně vysokého zavodnění a mimořádného sucha na podzemních vodách znakem nestability globálního klimatu?
RNDr. Jan Himmel
