Příhoda v Zadní kapli

Byla-li již před námi známa Ochozská jeskyně v délce jeden a tři čtvrtě kilometru, nebyly zato téměř prozkoumány její komíny. V komínech, do nichž jsme se snažili vlézt, nebyly žádné stopy po předchozích průstupech a chyběla jakákoliv dokumentace toho druhu. Tak z komínů v chodbě zvané Hadice jsme pronikli do malé jeskyňky, kterou jsme nazvali Absolonovy síňky.

Žebřík do komínu v Zadní kapli (1956)
Žebřík do komínu v Zadní kapli (1956)

Celý článek Příhoda v Zadní kapli

Příhoda v „Pětadvacítce“ po zemětřesení 1964

Příhoda se udála v neděli 1. 11. 1964. Tehdy inženýři Rosicko – Oslavanských dolů Ing. Rada a Ing. Příhoda vypracovávali investiční studii a investiční úkol na zpřístupnění Ochozské jeskyně a potřebovali v rámci této práce sestoupit na dno propasti Pětadvacítky v Labyrintu Ochozské jeskyně.

Jícen Pětadvacítky v Balvanitém domu v roce 2000
Jícen Pětadvacítky v Balvanitém domu v roce 2000

Celý článek Příhoda v „Pětadvacítce“ po zemětřesení 1964

Jak jsme nechtěli za „kopečky“

S naším prázdninovým cestováním do Jihoslovenského krasu je také spojena příhoda, kterou jsme prožili s Vladimírem Vaškem. Bylo to v roce 1957 a sraz účastníků byl u Gombasecké jeskyně a každý dostaň se tam jak chceš. My jsme jeli stopem společně. Modré nákladní auto, které jsme stopli za Brnem sice nejelo přes Břeclav na Bratislavu, nýbrž do Mikulova, ale positivum bylo, že vůbec zastavilo a řidič nás byl ochoten vzít. Naložili jsme se s věcmi a jeli. Už jsme byli skoro v Mikulově, když nás zastavila policejní příhraniční hlídka. Na dotaz kam jedete a naši odpověď, že na Slovensko  do jeskyní, hlídka zpozorněla. Bylo také divné, proč cestujeme s kytarou a pixlou karbidu. Občanské průkazy! A teď to začalo. Vláďa ač by občanku měl už mít ji neměl vůbec vystavenou. Argumentoval tím, že nemá k tomu rodný list, ten že má otec a ten je toho času velvyslancem ve Vídni. Následovalo zadržení na policejní stanici a asi tříhodinové nepříjemné čekání, až se vše telefonicky vysvětlí. Pak jsme pokračovali dál vlakem do Břeclavi a dál stopem po jižní trase na Bratislavu, Sereď, Lučenec, Plešivec a za dva dny jsme byli v Gombaseku.

JH

Vlakostopem z propasti na ročníkovou zkoušku

V období vysokoškolského studia jsme spolu v kombinaci se zájmem o speleologii zažili ledasco. Jednou, bylo to  právě před zkouškou ze zoologie bezobratlých u doc. Obra na konci druhého ročníku, jsme v neděli 29. 6. 1958 dělali první sestup v Květnické propasti až na její dno. Byli jsme tak zaujati  naším cílem, že až jsme se na dně propasti rozhodovali pro dnešní ukončení a návrat zjistili jsme, že se nám to všechno trochu protáhlo a bude problém stihnout poslední osobní vlak do Brna. Samozřejmě, že jsme pak se vším patřičně spěchali, ale stihnout ten vlak se nám již nepodařilo. Zanedlouho sice ještě jel do Brna rychlík, ale tuto verzi jsme jako finančně zbytečně náročnou zamítli. Jít s takovým množstvím lezecké výstroje a výzbroje přes celé město k výpadovce na stop a ještě k tomu v neděli večer jsme rovněž zvážili jako nereálné.

Celý článek Vlakostopem z propasti na ročníkovou zkoušku