Jaro na Ochozské a chodba Záclonková

Jaro bylo především o dvou akcích a to 24. 2. a 12. 3. Během těchto návštěv došlo k monitorování podzemního toku a sledování zvodnění v jeskyni. V sondě ve Zkamenělé řece bylo zjištěno sesutí kamenného bloku z levé části sondy, který byl předtím mylně považován za liťák. Kámen o rozměrech 80x90x30 cm tedy blokoval vstup do Užovky. V rámci druhé akce bylo pořízeno i video dokumentující průstup Ochozskou za povodně.

Pak jsme se dlouho do jeskyně z časových důvodů nedostali. Abychom měli vše připravené a mohli pokračovat Užovkou dál, proběhla jedna akce již ve čtvrtek večer, kdy jsem s Kučou šel zlikvidovat sesunutý kámen v sondě. Bohužel se zjistila neočekávaná věc. Sonda je stále pod vodou. Tedy spíše objevitelský průkop a nejnižší místo Užovky. Zdárně jsme sice kámen zlikvidovali, však plány na víkend se zhroutily jako domeček z karet. Bylo jasné, že práce na Zkamenělé řece jsou pasé, proto musel vzniknout plán B.

V sobotu ráno jsme se sešli Béďa (já), Laďa, Glum a Vojta na parkovišti v Hostěnicích. Naše kroky vedly k Hornímu vchodu a přímo do Labyrintu Ochozské jeskyně. V Balvanitém dómu nás čekala práce a to na zpřístupnění chodby Záclonkové. Tato chodba byla někdy okolo roku 1985 zavalena. Zavalil ji jistý geodet Karvánek, při měření Labyrintu. Přes několik velkých shozených kamenných bloků se už do ní nedostal, proto směr chodby „odhadl“, čímž se zmýlil asi o 40°. Od té doby chodba zůstala uzavřena. Věděli jsme, že vstup je kolem velkých kamenných bloků, které z bezpečnostních důvodů podpírala výdřeva, z které zůstalo do dneška jen torzo. Začali jsme tedy výměnou a kompletním předěláním starých kůlů. Po chvíli vznikla nově vydřevená cesta ke kamenné ucpávce. Dalším úkolem bylo odstranění kamení blokujícího vstup. Měli jsme půjčené vybavení od kolegů ze ZO 6-26 (především od Kuče) a tak to zase nebyla tak úmorná práce. No a po nějaké chvíli šel z chodby poslední kámen a my viděli do pokračování úzké uklánějící se chodby. Bylo jasné, že už již nic nestojí v nahlédnutí do tak dlouho uzavřené chodby.

Chodba Záclonková
Jezírko v chodbě Záclonkové

Na průzkum jsem vyrazil s Laďou. Laďa šel první a já ho po chvíli následoval. O pár metrů níže byla první zkouška. Bylo zapotřebí projít úzkou škvírou mezi několika kamennými bloky. Dolu to šlo, že to bude obtížné nahoru, to byla věc jiná. Po proplazení tímto místem jsme skončili na obrovském kameni s výhledem do chodby Záclonkové. Trochu jsme se divili proč chodba, když její rozměry připomínaly větší dóm, ale to před námi byl již další oříšek jak slézt dolů zhruba třímetrový stupeň. Po zhodnocení situace a rekognoskaci chytů jsem usoudili, že to půjde. Sešplhali jsme tedy dolů a prošli se chodbou, ve které se zastavil čas před několika lety. Leželo tu staré vědro, o kus dále kýbl naplněný ještě částečně hlínou. Při cestě chodbou jsme zjistili, proč zrovna chodba „Záclonková“. Zhruba uprostřed chodby je jezírko nad nímž se honosí dvě nádherné záclony. Pokračovali jsme dál, na konci chodby v čelbě zabodnutý roxor, jakoby tu průzkum skončil teprve včera. Po chvíli kochání vyrážíme zpátky, aby o nás Glum s Vojtou neměli obavy. Cesta šla až na již zmíněné místo skvěle. Nakonec jsme oba s Laďou vylezli do Balvanitého dómu a v průzkumu chodby nás vystřídal Vojta s Glumem. Po průzkumu chodby balíme vybavení a s dobrým pocitem znovu zpřístupnění opouštíme jeskyni.

Neděle 22. 5. byla spíše o opravování a mazání vrat sklípku. Však i v neděli došlo na jeskyni. Měl jsem k ruce pár kamarádů a tak jsme přemístili deponii ve Zkamenělé řece, odtransportovali rozbitý kámen a v neposlední řade upravili odtok skapových vod ze staré sondy. Nyní máme vše připravené na další práce, však bude muset přát počasí.