Příhoda v Zadní kapli

Byla-li již před námi známa Ochozská jeskyně v délce jeden a tři čtvrtě kilometru, nebyly zato téměř prozkoumány její komíny. V komínech, do nichž jsme se snažili vlézt, nebyly žádné stopy po předchozích průstupech a chyběla jakákoliv dokumentace toho druhu. Tak z komínů v chodbě zvané Hadice jsme pronikli do malé jeskyňky, kterou jsme nazvali Absolonovy síňky.

Žebřík do komínu v Zadní kapli (1956)
Žebřík do komínu v Zadní kapli (1956)

V Hlavních dómech jsme pomocí na místě sbitém žebříku z lesní kulatiny po obtížném vztyčení v blízkosti krápníkového místa Sněžka a skapového místa C, které skapává právě ze stalaktitu rostoucího u ústí jednoho z komínů jehož jsme takto dosáhli zjistili, že ze spodu nadějně vyhlížející komín se ve vzdálenosti 3 m zužuje a stává se neprůlezným. Ve spodním Labyrintu jsme prozkoumali tři komíny přecházející do balvanitých závalů a komín v propasti Desítce. Prozkoumali jsme též všechny komíny v Nové Ochozské chodbě. V jednom z nich, vzdáleném asi 50 m od Hlavních dómů po levé straně za sníženinou chodby, jsme nalezli 13 m vysoký překrásně bílý sintrový vodopád, který ze dna chodby není vůbec vidět. Pak je komín založený na výrazné puklině zcela zalit bělostným sintrem a uzavřen.

Nejvíce příprav a času zabral průzkum dvou komínů v Zadní kapli za Křížovým sifonem, kde ve stropě 12 m nad řečištěm zejí dva profilově velké komíny. Lesní kulatina musela být dlouhá nejvýše 4 m, protože delší neprošly v klikatění chodby Hadice.

Okolnosti tomu chtěly, že právě v době, kdy jsme se chystali k průzkumu komínů v Zadní kapli, protékala Ochozskou jeskyní dosti často voda, která naše přípravné práce při transportu materiálu přes Křížův sifon výrazně ztížila.

Až sem do Zadní kaple jsme si nanosili silnější klády i tenčí kulatinu na příčky a téměř po roce příprav jsme s velkými obtížemi vztyčili těžký žebřík, který sahal jen k ústí pravého z komínů. Do další části komínu jsme museli jako prodloužení použít čtyřmetrovou kládu, do které jsme z boku natloukli dvaceticentimetrové velké hřeby. Kláda zaklíněná spodním koncem o konec žebříku sahala svým horním koncem ke kolmé části komína, kde se zvedala cca 2m vysoká mazlavou hlínou pokrytá protistěna, která jak se později ukázalo končila nahoře hřebenem mezi oběma zde spojujícími se komíny.

Na první průzkum komínu jsme šli dva, Vladimír Vašek a já. Vláďa vystoupil po žebříku vzhůru, mezi horními příčkami provlékl na mou radu jistícím lano a začal vystupovat ve vlastním komíně po kládě s hřeby. Dosáhl jejího konce na nějž se postavil a stál před kolmým výšvihem asi 2,2 m vysokým. Rukama nad hlavou nahmatal hřebenový předěl, za nímž svah opět padal do druhého komínu. Neuvědomil si, že se jedná jen o náplavu zpevněnou slabým sintrovým povlakem, který zde ostatně pokrývá přes vrstvičku mazlavé hlíny všechny stěny.

Hřeben se mu zdál pevný a tak se po chvíli rozhodl vyšvihnout se nahoru a přitáhnout se k němu , jak k tomu konfigurace terénu lákala.

Při rozhodujícím záběru však ke svému překvapení vytrhl oběma rukama  materiál, který nebyl tvořen pevnou skálou, ale hlínou zpevněnou sintrem. Slyšel jsem jak nahoře cvakla o skálu padající karbidka a za okamžik dopadla z této výše 16–17 m vedle mne. Vláďa však naštěstí zůstal viset nohama vzhůru a hlavou a rameny vklíněn mezi horní dvě příčky našeho masivního žebře. Téměř pětimetrovým pádem podél klády s hřeby se škaredě poškrabal a rozedral oděv. Pak bylo ticho, ozval se až za chvíli a sdělil svoji obtížnou situaci nad hlubinou. Já jsem při této jeho výstupové akci po té, co jsem slyšel padat karbidku a šramot shora očekával dole zaťatý a sehnut co nejvíce pod šikmou stěnou s lanem v ruce pád  a trhnutí jistícího lana.  Naštěstí se Vláďa zachytil. Pomalu a opatrně se dostával z této nezáviděníhodné polohy a pak slezl dolů. Měl tehdy namále. Ve výzkumu komínu jsme pokračovali příště. Na hřebenu, za který se chtěl Vláďa vytáhnout, zůstaly jen rukama vytržené dvě díry.  Ponaučení z této příhody v Zadní kapli si Vláďa nevzal a nic neztratil na odvaze. Při jedné z informativních exkurzí do Staré Rasovny na Holštejnsku v situaci, kdy pro mlhu v jeskyni a malý plamen karbidky odhadoval dno 1–2 m pod sebou skočil dolů. Dno však k jeho překvapení bylo asi o 4m hlouběji. Také tehdy vše dobře dopadlo.

JH

Jan Himmel a Karel Koťat ve spodní části Zadní kaple (1957)
Jan Himmel a Karel Koťat ve spodní části Zadní kaple (1957)
Balvanité dno Zadní kaple s výlezem od Křížova sifonu (1958)
Balvanité dno Zadní kaple s výlezem od Křížova sifonu (1958)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*