Jak jsme nechtěli za „kopečky“

S naším prázdninovým cestováním do Jihoslovenského krasu je také spojena příhoda, kterou jsme prožili s Vladimírem Vaškem. Bylo to v roce 1957 a sraz účastníků byl u Gombasecké jeskyně a každý dostaň se tam jak chceš. My jsme jeli stopem společně. Modré nákladní auto, které jsme stopli za Brnem sice nejelo přes Břeclav na Bratislavu, nýbrž do Mikulova, ale positivum bylo, že vůbec zastavilo a řidič nás byl ochoten vzít. Naložili jsme se s věcmi a jeli. Už jsme byli skoro v Mikulově, když nás zastavila policejní příhraniční hlídka. Na dotaz kam jedete a naši odpověď, že na Slovensko  do jeskyní, hlídka zpozorněla. Bylo také divné, proč cestujeme s kytarou a pixlou karbidu. Občanské průkazy! A teď to začalo. Vláďa ač by občanku měl už mít ji neměl vůbec vystavenou. Argumentoval tím, že nemá k tomu rodný list, ten že má otec a ten je toho času velvyslancem ve Vídni. Následovalo zadržení na policejní stanici a asi tříhodinové nepříjemné čekání, až se vše telefonicky vysvětlí. Pak jsme pokračovali dál vlakem do Břeclavi a dál stopem po jižní trase na Bratislavu, Sereď, Lučenec, Plešivec a za dva dny jsme byli v Gombaseku.

JH

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

*