Příhoda s trhavinami

Když jsme v červenci 1965 po čtrnáctidenní expedici do tehdy nejhlubší propasti Československa Barazdaláše na Silické planině v Jihoslovanském krasu balili expediční materiál, oznámil mi Jan Holécy, náš člen a střelmistr odpovědný na expedici za traviny, že mu chybí několik palníků DEP a asi 2,5 kg trhaviny Danubitu. To byl velký problém, protože tato výzbroj podléhala velice přísné evidenci ve spotřebě i skladování. Vzhledem k tomu, že velká část účastníků i z jiných organizací, kteří se na expedici podíleli již odjela, nemělo smysl nyní dělat nějaké prohlídky. Co s tím uděláme jsme si nedovedli představit. Vykázat ztrátu jako spotřebovaný materiál na akci nebylo možné, protože se dalo předpokládat, že někdo s tím může někde vylézt a bude přistižen. Nezbývalo než věřit, že trhaviny použijí někde jeskyňáři pro dobrou věc v tichosti a v podzemí, jak se tak i často stávalo a vše zatím necháme. S napětím jsem doma očekával, zda třeba nedojde někde k úrazu.

Celý článek Příhoda s trhavinami

Brzotínská vyvěračka

Při prázdninovém měsíčním pobytu v Jihoslovenském krasu v roce 1957 jsme též na pozvání rožňavského speleologa Vilo Rozložníka navštívili v jeho doprovodu nedávno před tím objevenou jeskyni na Brzotínské vyvěračce z Pleršivecké planiny do údolí řeky Slané. Jeskyně je protékána potokem, jenž v ní vytváří řadu hlubších jezer, přes která jsme se převáželi na starším gumovém nafukovacím člunu. Na jednom místě člun náhle praskl a my nastoupili zpáteční cestu.

Brzotinska_vyveracka-02
Brzotínské vyvěračky 8/1957

Celý článek Brzotínská vyvěračka

Jak po mně střílela u Barazdaláše policie

Dosti neuvěřitelná příhoda se mi stala v červenci roku 1965, kdy jsme zorganizovali spolu s dalšími brněnskými zájemci velkou expedici do Jihoslovanského krasu v okrese Rožňava k tehdy nejhlubší Československé propasti Barazdaláši. Bylo to v den, kdy v hloubce 115 m spadl se žebříku zaseknutého ve štěrbině Miloš Krejčí a zůstal ležet na III. horizontu v hloubce 130 m. O jeho vyzvednutí na povrch, které trvalo v důsledku překonávání úžin několik hodin, se heroickým způsobem zasloužili zvláště bratři Jiří a Milan Šlechtovi, oba později zahynuli při průzkumech v Moravském krasu.  Shodou okolností jsem nebyl ten den v podzemí, ale pohybovali jsme se s mojí manželkou (byla to naše první společná a svatební cesta) v táboře kolem jícnu propasti.

Milan a Jiří Šlechtovi v ústí propasti Barazdaláš na Silické planině v Jihoslov. krasu (červenec 1965)

Celý článek Jak po mně střílela u Barazdaláše policie

Zadní kaple – trochu jinak

Když jsme s bratrem jezdívali každou neděli na Říčky do Ochozské jeskyně, nastupovali jsme na tramvajovou linku č. 3 na nástupním ostrůvku na Konečného náměstí. Při čekání jsme se bavili o tom, kam jdeme a co vše bude třeba dělat, a protože to bylo v době, kdy se připravovala akce průzkumu komínů v Zadní kapli, byl tento výraz „Zadní kaple“ dosti frekventovaný. Nic jsme neskrývali  a kuli plány.

Bylo to právě v jarních měsících roku 1956 před mojí maturitou, kdy u nás zazvonil jeden náš známý a rodičům sděloval, že na občanském či stranickém uličním výboru se projednává náš případ. Jistou horlivou soudružkou takového echt uvědomělého jména Kostelníková jsme byli označeni jako osoby nábožensky vychovávané a tudíž režimem nežádoucí a navštěvující každou neděli bohoslužby někde v nějaké kapli. Tuto naši náboženskou a protirežimovou aktivitu prý maskujeme špinavými batohy. Proto se navrhovalo, abych jako náboženský živel nebyl připuštěn k maturitě. Našemu známému se to však zavčas podařilo vyvrátit, takže nevznikly obtíže a v tom roce jsem maturoval.

JH

Zával v jeskyni Nezaměstnaných

Počátkem devadesátých let jsme měli už vyvinutý poměrně dobrý systém automatického zaznamenávání hodnot intenzity skapu a vodivosti vody v jeskyních. Mimo měření v Ochozské jeskyni, kde jsou skapové vody měřeny dodnes pod zalesněným terénem, bylo zapotřebí provést stejná měření v jeskyni situované nehluboko pod povrchem a pod obhospodařovaným polem. Měřící přístroje jsme tedy po domluvě s místní skupinou nainstalovali do třináctého překopu v jeskyni Nezaměstnaných na Holštejnsku. Vlastní registrační zařízení bylo umístěno v dřevěné boudě před vchodem do jeskyně a s aparaturou uvnitř propojeno kabelem.

Při jedné návštěvě jeskyně v rámci stažení dat a údržby jsme za oblevy byli opět s Luďkem Drábem uvnitř, když se skap vody sbíraný zde v rozptylu do natažené igelitové plachty začal náhle zvětšovat. Nacházeli jsme se přímo pod plochým a obdělávaným závrtem v poli, kam se stahovala z okolí roztátá voda. Za několik minut se skap změnil v silný proud vody, který už stačil strhnout igelit a začal zatápět sníženinu v přístupovém průkopu. Naštěstí jsme již byli se vším hotovi a mohli jsme jeskyni opustit. Druhý den jsme se dozvěděli, že po našem odchodu došlo v hlavní kopané chodbě k úplnému závalu sedimenty, které tuto velkou jeskyni vyplňují všude až po strop. Stát se to v době našeho pobytu uvnitř, byli bychom v nejlepším případě uvězněni nebo pod závalem. Vedení poškozeno nebylo a tak skapy byly vesele měřeny dál.

JH